"Zen vznikl před patnácti sty lety v Číně jako potomek taoismu a budhismu. Daleko nejhlouběji a nejšířeji však pronikl do života v Japonsku.

Někteří lidé tvrdí, že zen je určitou formou mystiky. To je možné, ale zen je mystikou zvláštního druhu. Je mystický asi v tom smyslu, jako svítí slunce, jako kvete květina, nebo jako slyším, že venku někdo tluče na buben. Jsou-li to mystické skutečnosti, pak je jimi zen přeplněn.

Zen nesmíme považovat za zvláštní druh meditace, ve které se má člověk soustředit na jedinečnost Boha, na jeho bezmeznou lásku, nebo na pomíjejícnost všech věcí. Právě tomu se chce zen vyhnout. O čem medituje pták ve vzduchu nebo ryba ve vodě? Pták létá, ryba plave.

Ať je zen čímkoli, patří k praktickému a obyčejnému životu a je zároveň nanejvýš živoucí. Jeden starý mistr, který chtěl ukázat, co je zen, zdvihl prst, jiný hodil míčem, třetí dal tazateli pohlavek. Může být vnitřní pravda dokázána praktičtější a bezprostřednější metodou duchovní výchovy? A není tato metoda zároveň nanejvýš originální? Skutečně, zen nemůže být jiný než původní a tvůrčí, neboť odmítá vše pojmové a zabývá se živoucími skutečnostmi života."

D. T. Suzuki - Malý úvod do zen (ZEN 1, Antológia, CAD Press, 1986)